Slavná literární
skupina Kerouac

1968

Manifest


09.10.2018, Praha


   Nejen v časech kdejakých poplachů uznáváme za vhodné probudit slova z pozadí zvuků a barev, a spolu s nimi i tradici literárních skupin, jež pajdá kdesi v minulosti, a nechat tak kanout na jazyku vášeň s potrhlou láskou k očím střílejících jiskřiček říkajících já-chci-žít, jimiž je literatura, a v tom duchu vyjádřit se.
   Demokracie, jak víme, dává prostor k prosazení se, neutlačuje; její tíha však obecně spočívá v individualismu, kde síla sounáležitosti např. protitotalitních společenství mizí v touze po někom, po něčem, která, kór v době internetu, povětšinou ani není tak naléhavá, aby se pro ni bojovalo stejně horlivě jako za dob jasně viditelného nepřítele; jakoby totiž válka nebo její jiná forma byla motorem k umění jako mír línou touhou po něm. I přesto je však demokracie, ať jakákoli, prostorem svobody, a je při nejmenším na jedinci, aby v něm uměl žít, a poznal, uvědomoval si a případně připomínal jeho hodnotu.
   V takové hodnotě lze spatřit vlastnosti původu. Původ je prostor, který staví základy vývoji - ať už jde o vývoj člověka nebo přírody. Je-li mu tedy brán význam, základy se bortí. To je dané, a přesto, nebo právě proto, je třeba podotknout, že hamižnost a touha měnit a zneuctívat přirozené, místo aby bylo přirozeně obohacováno, je zajedno s kreditem, jenž nás dnes politicky reprezentuje.
    Historie nás seznamuje s pády i jejich opaky, a ta novodobá už pomalu zapisuje nejnovější problémy světa. Kultura, která v nejpodstatnější rovině vždy fungovala jako jakási opozice systému, se dřív nebo později projeví jako skutečný pokrok společnosti. V díle Jacka Kerouaca, který nám z tohoto hlediska slouží jako reálná umělecká figura, i přes různé rozkoly nacházíme takový příklad za nám nejbližší.
    Voláme totiž po světě, který je tlačen za hranice lidské mysli, zkoušen pro dílo, tvořen dál a dál nezlomnou kreativitou, jež brání jazyk jako ho zkouší obohatit, experimentovat s ním, a tedy nabízet nové přístupy. Oslavujeme sílu ducha, nahotu myšlenek. Vábí nás představa vyzvat literaturu k zápasu. Zhlasit ji, podat pravdu o tom, co žijeme, hlasem za svobodu slova i člověka samotného, v úctě ke všem ochráncům těchto svobod, i ve snaze je připomínat.