Úvod
"Voláme po světě, který je zkoušen pro dílo, tvořen dál a dál nezlomnou kreativitou, jež brání jazyk jako ho zkouší obohatit. Oslavujeme sílu ducha, nahotu myšlenek. Vábí nás představa vyzvat literaturu k zápasu. Zhlasit ji, podat pravdu o tom, co žijeme, hlasem za svobodu slova, člověka samotného, i jeho planety, v úctě ke všem ochráncům těchto svobod, i ve snaze je připomínat."
ČESKÝ FACEBOOK - CZ
ANGLICKÝ FACEBOOK - EN
OFICIÁLNÍ STRÁNKA NAŠÍ ANGLICKÉ FRAKCE - EN
dobře mířený na nos
někdo tu má vysoký sebevědomí. to se pozná. a je to právě támhleten
kluk přes uličku. mluví, aniž by pouštěl ke slovu. někde v životě si
začal myslet, že je důležitej.
ví toho hodně o fyzice. ale nejen
to, zná taky principy obchodu, něco z teologie, a přihodil k tomu i
znalosti ryb a stromů. logicky každopádně vyvede závěr ze všeho. aby to
všechno zdůraznil, nenechá spolusedícího domluvit a vyskočí z autobusu
zapálit si cigaretu na mezizastávce. tam ještě pokecá s řidičem. jeho hlas zní světem.
představil jsem si, jak mu dávám ránu. jedna dobře mířená rovnou na
nos, vzdělávací. zasmál jsem se pro sebe, a čekal, až přijde. ještě si
ho prostuduju.
než dosedl do sedla, šmátral v horní polici na
batohy. všechno, co udělal, vypadalo, jako by potřeboval bejt vidět. dal
jsem mu další ránu. a jak dosedl, začal. tentokrát ho napadlo, že by
hasiči mohli zlepšit jejich systém pořádku v autech. tohle přehnal. doteď jsem ho měl rád. radši bych si měl číst. abych
ho neslyšel, strčil jsem sluchátka do mobilu a zapnul rádio. stanice
ztratily signál někde ve městě za námi, takže hudbu komerčních rádií
pitomou stejně jako jeho řeči střídá šum. je to sranda. v tišších
chvílích pořád zaslechnu, jak mluví. a mluví.
je v tom úplnej. to je dobrý. když už začal, tak nezastaví. mohl bych si z něj vzít pár
metafor pro život. cvičí mě. ví, že nejlepší vzdělání dává
nepřítel. určitě ví, že je lepší než knížka. ví totiž všechno.
ale jeho úplnost smrdí něčim malym. když autobus přistál v cílovce, kluk
vstal. všiml jsem si jeho boků. skrz špatně zastrčenou košili malinko
vykukovaly přes pásek. v tu chvíli všechno bylo jasný. jeho řeči byly
přesně jako trocha boků přes pásek. prokecl se.
jsou jistý
pravidla. v autobuse máš bejt zticha. pokud nejseš, pak musíš hledat
způsob, jak neotravovat druhý. mluvit o něčem, co posluchače vzdělá. tak
jako by chlap neměl mňoukat. nebo ztratit v opilosti důstojnost a
špatně zpívat.
a pak mi ten kluk dal jednu dobře mířenou na nos,
že jsem upjatej, hodnotim a kradu ze svobod. že je to přesně jak moje
vychrtlý nohy. taky měl pravdu.
všichni chcípaj na měkkost
zatimco
otevřeš pusu
a
lidi kolem odpadnou
ani tě nenapadne
že ti z ní smrdí
tomu teda říkám
nesoudnost
a potom, když si to nenechám
svět se ti ztemní na několik tejdnů
ne-li v celoživotní komplex
proboha
proč?
jsme přece přátelé
a konečně lidi
abychom si věci říkali
přemejšleli o nich, a rovnali si charakter –
z huby ti páchne především pro tvůj postoj
kterej se z ducha dostal až mezi zuby
a nacpal tam všechen ten strach
jenž odmítá růst, otravuje
a pomíjí
jako všichni, kdo chcípaj na měkkost –
až to zas vezmeš za zlý
zkus při výdechu pocítit
jak
jednoduchá
pravda
může bejt
jednota
tomu
říkám jednota. jsou v tom dobří. všude mluvěj stejně. všude jsou stejně
průhlední. ať jedeš kamkoli, jsou všude. ať seš v krámu nebo jdeš do
divadla, jsou tam. a vyhrávaj. jsou o krok napřed. všude na světě.
"ne. nic mi to neříká."
"a co hemingway?"
"he – ?"
"hemingway."
"ne," směje se.
"dostojevskij?"
"nevim."
"a vy?" ptám se těch kolem.
"vůbec," rozesmějou se.
z podpaží vytahávám uzinu a všechny je rozstřílim.
svět zachvátil trend jednoty jako nikdy předtím. je to jasný. je jich
hromada, a jdou do zápasu. nehodlají to vzdát, jsou přesvědčení, že mají
pravdu.
"gustav mahler?"
"kdo to je?"
"skladatel."
"já znám jen takový jako je eros ramazotti," povídá holka.
světla nákupních center se mohutně rozsvítila jako moje oči. odjistil jsem granát a dal ho tý holce do kapsy. popoběhl jsem.
v nákupních centrech krámek od krámku hraje zvuk, pro mnohé známý pod
pojmem hudba. zní jako panelák, třicet tři tisíc fotek jednoho místa
nebo vánoční stromeček – za pár týdnů se vyhodí, a jeho ozdoby taky, v
zemi zbyde díra. bez výjimky. na celym světě. tahle místa rodí erose
ramazzotiho. běhaj tam lidi s mobilem v ruce a kupujou si mikiny. všude
na světě. a pak se jdou najíst do fastfoodů, smějou se tam zážitkům z
dneška – neví, že zničili přesně 451 chudých rukou, podpořili 37
společností podporujících ničení, pokáceli 300 stromů a svou návštěvou
podpořili místo narození erose ramasotiho.
obložil jsem nákupní centrum stovkama c4 a popoběhl. jižní korejec, co mě zastavil, mi chce něco vyprávět.
"ne," říkám.
"musíš přijet k nám. máme ten nejlepší delivery servis. do minuty ti
přivezem kuře na stůl. pod nos. řekneš jen dík, zaplatíš, čučíš na
televizi a žereš."
"fakt?"
"fakt!"
blázen. nikdy mu
nikdo neřekl, že existuje něco jinýho. nikdo mu nikdy neoponoval. a tak
se zamiloval do úžasnýho výkonu delivery společností. zdá se, že jeho
kámoši jsou nebo budou zamilovaný do toho samýho. a kámoši těch kámošů
taky. všude na světě je potkáš. a jejich kámoše.
vydechl jsem.
zasloužil by si do rypáku. místo toho jsem ale zkusil metodu smutnou. pořádně jsem se zastavil, a v pocitu bezčasí jsem se mu zaryl
romantickym pohledem do očí. oduševněle, smutně, a prosebně. nic jsem
neřekl. všechno jenom očima. jako mudrc. poslal jsem mu tam kouzla, a
odešel.
řekl bych, že dodneška korejec píchá delivery společnost
do zadku a ještě neměl holku. holka neholka, to je v pohodě. za všechno
ostatní jsem mu ten granát do kapsy měl dát možná taky.
a popoběhnout. co já bych umíral. znám přece pravdu.
když jsem odjel za vodu, čekal jsem moře modrý jak oči moudrých – plný
smutku, nadhledu, a humoru. moře se snaží, ale už to nedává. je plný
exkrementů korejce a těch, kteří nevědí, kdo je dostojevskij.
smějou se tomu. něco jim nedovolilo jít dál. trochu je za to poškádlim. pálim bazukou a házim po nich zápalný flašky.
jednu jsem si pro případ nakonec hodil do kapsy taky.
těhotenskej test
zdá se, že bych ti měl připomenout
za co že to naši předci bojovali
já vim
co bys poslouchal
to cigárko ti chutná
kór po pár locích piva
jéžišmarja
a jak
byli tu lidi, kteří za tyhle tvý chvíle
nasazovali krk
ženský i chlapi odjížděli na věčnost
možná po těch samých kolejích
u kterých dneska čekáš na svojí holku
pojídáš tatranku
a přemítáš
jak si užijete parádní vejkend na chatě
po něm už se na zápraží dejvický ulice č. 817/9
vysral pes
a ty se směješ chlapovi, kterej to lejno sbírá
zatimco v lékárně kupuješ těhotenskej test
a začínáš se modlit
aby byl negativní
aby už nebylo pozdě
když v dáli dovlává česká vlajka
a ty se kaješ za svojí lhostejnost