jednota
tomu
říkám jednota. jsou v tom dobří. všude mluvěj stejně. všude jsou stejně
průhlední. ať jedeš kamkoli, jsou všude. ať seš v krámu nebo jdeš do
divadla, jsou tam. a vyhrávaj. jsou o krok napřed. všude na světě.
"ne. nic mi to neříká."
"a co hemingway?"
"he – ?"
"hemingway."
"ne," směje se.
"dostojevskij?"
"nevim."
"a vy?" ptám se těch kolem.
"vůbec," rozesmějou se.
z podpaží vytahávám uzinu a všechny je rozstřílim.
svět zachvátil trend jednoty jako nikdy předtím. je to jasný. je jich
hromada, a jdou do zápasu. nehodlají to vzdát, jsou přesvědčení, že mají
pravdu.
"gustav mahler?"
"kdo to je?"
"skladatel."
"já znám jen takový jako je eros ramazotti," povídá holka.
světla nákupních center se mohutně rozsvítila jako moje oči. odjistil jsem granát a dal ho tý holce do kapsy. popoběhl jsem.
v nákupních centrech krámek od krámku hraje zvuk, pro mnohé známý pod
pojmem hudba. zní jako panelák, třicet tři tisíc fotek jednoho místa
nebo vánoční stromeček – za pár týdnů se vyhodí, a jeho ozdoby taky, v
zemi zbyde díra. bez výjimky. na celym světě. tahle místa rodí erose
ramazzotiho. běhaj tam lidi s mobilem v ruce a kupujou si mikiny. všude
na světě. a pak se jdou najíst do fastfoodů, smějou se tam zážitkům z
dneška – neví, že zničili přesně 451 chudých rukou, podpořili 37
společností podporujících ničení, pokáceli 300 stromů a svou návštěvou
podpořili místo narození erose ramasotiho.
obložil jsem nákupní centrum stovkama c4 a popoběhl. jižní korejec, co mě zastavil, mi chce něco vyprávět.
"ne," říkám.
"musíš přijet k nám. máme ten nejlepší delivery servis. do minuty ti
přivezem kuře na stůl. pod nos. řekneš jen dík, zaplatíš, čučíš na
televizi a žereš."
"fakt?"
"fakt!"
blázen. nikdy mu
nikdo neřekl, že existuje něco jinýho. nikdo mu nikdy neoponoval. a tak
se zamiloval do úžasnýho výkonu delivery společností. zdá se, že jeho
kámoši jsou nebo budou zamilovaný do toho samýho. a kámoši těch kámošů
taky. všude na světě je potkáš. a jejich kámoše.
vydechl jsem.
zasloužil by si do rypáku. místo toho jsem ale zkusil metodu smutnou. pořádně jsem se zastavil, a v pocitu bezčasí jsem se mu zaryl
romantickym pohledem do očí. oduševněle, smutně, a prosebně. nic jsem
neřekl. všechno jenom očima. jako mudrc. poslal jsem mu tam kouzla, a
odešel.
řekl bych, že dodneška korejec píchá delivery společnost
do zadku a ještě neměl holku. holka neholka, to je v pohodě. za všechno
ostatní jsem mu ten granát do kapsy měl dát možná taky.
a popoběhnout. co já bych umíral. znám přece pravdu.
když jsem odjel za vodu, čekal jsem moře modrý jak oči moudrých – plný
smutku, nadhledu, a humoru. moře se snaží, ale už to nedává. je plný
exkrementů korejce a těch, kteří nevědí, kdo je dostojevskij.
smějou se tomu. něco jim nedovolilo jít dál. trochu je za to poškádlim. pálim bazukou a házim po nich zápalný flašky.
jednu jsem si pro případ nakonec hodil do kapsy taky.