Slavná literární
skupina

 

Úvod


30.07.2020, Praha, Česká republika


"Voláme po světě, který je zkoušen pro dílo, tvořen dál a dál nezlomnou kreativitou, jež brání jazyk jako ho zkouší obohatit. Oslavujeme sílu ducha, nahotu myšlenek. Vábí nás představa vyzvat literaturu k zápasu. Zhlasit ji, podat pravdu o tom, co žijeme, hlasem za svobodu slova, člověka samotného, i jeho planety, v úctě ke všem ochráncům těchto svobod, i ve snaze je připomínat."

ČESKÝ FACEBOOK - CZ
ANGLICKÝ FACEBOOK - EN
OFICIÁLNÍ STRÁNKA NAŠÍ ANGLICKÉ FRAKCE - EN


seš moc hezká


05.02.2020, Melbourne, Austrálie


jednou ty tvý žhavý oči
zmizí v jiných:


s tim počítám –


případná bolest je i bránou ke klidu

když skrz ní prostoupíš moudře

můžeš poznat

že člověk je na světě

předevšim sám

až pak ve společnosti:


takový vědění je důstojný

má kuráž, odhodlání

humor

i styl –


a koneckonců

je spousta válek na to

abych se staral

o tyhle malé


ale to si piš, snažit se o tebe budu

seš moc hezká


dobře mířený na nos


01.02.2020, Bournemouth, Anglie

    někdo tu má vysoký sebevědomí. to se pozná. a je to právě támhleten kluk přes uličku. mluví, aniž by pouštěl ke slovu. někde v životě si začal myslet, že je důležitej.
    ví toho hodně o fyzice. ale nejen to, zná taky principy obchodu, něco z teologie, a přihodil k tomu i znalosti ryb a stromů. logicky každopádně vyvede závěr ze všeho. aby to všechno zdůraznil, nenechá spolusedícího domluvit a vyskočí z autobusu zapálit si cigaretu na mezizastávce. tam ještě pokecá s řidičem. jeho hlas zní světem.
    představil jsem si, jak mu dávám ránu. jedna dobře mířená rovnou na nos, vzdělávací. zasmál jsem se pro sebe, a čekal, až přijde. ještě si ho prostuduju.
    než dosedl do sedla, šmátral v horní polici na batohy. všechno, co udělal, vypadalo, jako by potřeboval bejt vidět. dal jsem mu další ránu. a jak dosedl, začal. tentokrát ho napadlo, že by hasiči mohli zlepšit jejich systém pořádku v autech. tohle přehnal. doteď jsem ho měl rád. radši bych si měl číst. abych ho neslyšel, strčil jsem sluchátka do mobilu a zapnul rádio. stanice ztratily signál někde ve městě za námi, takže hudbu komerčních rádií pitomou stejně jako jeho řeči střídá šum. je to sranda. v tišších chvílích pořád zaslechnu, jak mluví. a mluví.
    je v tom úplnej. to je dobrý. když už začal, tak nezastaví. mohl bych si z něj vzít pár metafor pro život. cvičí mě. ví, že nejlepší vzdělání dává nepřítel. určitě ví, že je lepší než knížka. ví totiž všechno.
    ale jeho úplnost smrdí něčim malym. když autobus přistál v cílovce, kluk vstal. všiml jsem si jeho boků. skrz špatně zastrčenou košili malinko vykukovaly přes pásek. v tu chvíli všechno bylo jasný. jeho řeči byly přesně jako trocha boků přes pásek. prokecl se.
    jsou jistý pravidla. v autobuse máš bejt zticha. pokud nejseš, pak musíš hledat způsob, jak neotravovat druhý. mluvit o něčem, co posluchače vzdělá. tak jako by chlap neměl mňoukat. nebo ztratit v opilosti důstojnost a špatně zpívat.
    a pak mi ten kluk dal jednu dobře mířenou na nos, že jsem upjatej, hodnotim a kradu ze svobod. že je to přesně jak moje vychrtlý nohy. taky měl pravdu.

všichni chcípaj na měkkost


30.01.2020, Newcastle, Austrálie


zatimco otevřeš pusu
a lidi kolem odpadnou

ani tě nenapadne

že ti z ní smrdí

tomu teda říkám

nesoudnost


a potom, když si to nenechám

svět se ti ztemní na několik tejdnů

ne-li v celoživotní komplex

proboha

proč?

jsme přece přátelé

a konečně lidi

abychom si věci říkali

přemejšleli o nich, a rovnali si charakter –


z huby ti páchne především pro tvůj postoj

kterej se z ducha dostal až mezi zuby

a nacpal tam všechen ten strach

jenž odmítá růst, otravuje

a pomíjí


jako všichni, kdo chcípaj na měkkost –


až to zas vezmeš za zlý

zkus při výdechu pocítit

jak

jednoduchá

pravda

může bejt

jednota


20.01.2020, Vídeň, Rakousko


    tomu říkám jednota. jsou v tom dobří. všude mluvěj stejně. všude jsou stejně průhlední. ať jedeš kamkoli, jsou všude. ať seš v krámu nebo jdeš do divadla, jsou tam. a vyhrávaj. jsou o krok napřed. všude na světě.
        "ne. nic mi to neříká."
        "a co hemingway?"
        "he – ?"
        "hemingway."
        "ne," směje se.
        "dostojevskij?"
        "nevim."
         "a vy?" ptám se těch kolem.
        "vůbec," rozesmějou se.
    z podpaží vytahávám uzinu a všechny je rozstřílim.
    svět zachvátil trend jednoty jako nikdy předtím. je to jasný. je jich hromada, a jdou do zápasu. nehodlají to vzdát, jsou přesvědčení, že mají pravdu.
        "gustav mahler?"
        "kdo to je?"
        "skladatel."
        "já znám jen takový jako je eros ramazotti," povídá holka.
    světla nákupních center se mohutně rozsvítila jako moje oči. odjistil jsem granát a dal ho tý holce do kapsy. popoběhl jsem.
    v nákupních centrech krámek od krámku hraje zvuk, pro mnohé známý pod pojmem hudba. zní jako panelák, třicet tři tisíc fotek jednoho místa nebo vánoční stromeček – za pár týdnů se vyhodí, a jeho ozdoby taky, v zemi zbyde díra. bez výjimky. na celym světě. tahle místa rodí erose ramazzotiho. běhaj tam lidi s mobilem v ruce a kupujou si mikiny. všude na světě. a pak se jdou najíst do fastfoodů, smějou se tam zážitkům z dneška – neví, že zničili přesně 451 chudých rukou, podpořili 37 společností podporujících ničení, pokáceli 300 stromů a svou návštěvou podpořili místo narození erose ramasotiho.
    obložil jsem nákupní centrum stovkama c4 a popoběhl. jižní korejec, co mě zastavil, mi chce něco vyprávět.
        "ne," říkám.
        "musíš přijet k nám. máme ten nejlepší delivery servis. do minuty ti přivezem kuře na stůl. pod nos. řekneš jen dík, zaplatíš, čučíš na televizi a žereš."
        "fakt?"    
        "fakt!"
    blázen. nikdy mu nikdo neřekl, že existuje něco jinýho. nikdo mu nikdy neoponoval. a tak se zamiloval do úžasnýho výkonu delivery společností. zdá se, že jeho kámoši jsou nebo budou zamilovaný do toho samýho. a kámoši těch kámošů taky. všude na světě je potkáš. a jejich kámoše.
    vydechl jsem. zasloužil by si do rypáku. místo toho jsem ale zkusil metodu smutnou. pořádně jsem se zastavil, a v pocitu bezčasí jsem se mu zaryl romantickym pohledem do očí. oduševněle, smutně, a prosebně. nic jsem neřekl. všechno jenom očima. jako mudrc. poslal jsem mu tam kouzla, a odešel.
    řekl bych, že dodneška korejec píchá delivery společnost do zadku a ještě neměl holku. holka neholka, to je v pohodě. za všechno ostatní jsem mu ten granát do kapsy měl dát možná taky.
    a popoběhnout. co já bych umíral. znám přece pravdu.
    když jsem odjel za vodu, čekal jsem moře modrý jak oči moudrých – plný smutku, nadhledu, a humoru. moře se snaží, ale už to nedává. je plný exkrementů korejce a těch, kteří nevědí, kdo je dostojevskij.
    smějou se tomu. něco jim nedovolilo jít dál. trochu je za to poškádlim. pálim bazukou a házim po nich zápalný flašky.
    jednu jsem si pro případ nakonec hodil do kapsy taky.

těhotenskej test


10.01.2020, Cairns, Austrálie


zdá se, že bych ti měl připomenout

za co že to naši předci bojovali

já vim

co bys poslouchal

to cigárko ti chutná

kór po pár locích piva

jéžišmarja

a jak


byli tu lidi, kteří za tyhle tvý chvíle

nasazovali krk

ženský i chlapi odjížděli na věčnost

možná po těch samých kolejích

u kterých dneska čekáš na svojí holku

pojídáš tatranku

a přemítáš

jak si užijete parádní vejkend na chatě


po něm už se na zápraží dejvický ulice č. 817/9

vysral pes

a ty se směješ chlapovi, kterej to lejno sbírá

zatimco v lékárně kupuješ těhotenskej test

a začínáš se modlit

aby byl negativní

aby už nebylo pozdě

když v dáli dovlává česká vlajka

a ty se kaješ za svojí lhostejnost